Jedná se o velice vzácnou mutaci barvy u andulek a její šlechtění není jednoduché. U mnoha chovatelů postupně vymizely.
Antracitové andulky s dvěma faktory mají zbarvení těla tmavě šedé. Jedná se o tmavší odstín šedé barvy, někdy je používán termín barva uhlová. Jedná se o přídavný (Ath) faktor, který může být přítomen ve všech známých barvách a kresbách andulek obdobně jako např. „V“ violet faktor.
Rovněž kombinace Ath faktoru s dalšími barvami, kresbami a faktory nabízí velké množství nádherně zbarvených andulek.
Počáteční zmínky o antracitových andulkách byly zaznamenány v roce 1997 u Hans-Júrgen Lenka v Německu. Jeho první odchov pochází z páru tmavozeleného samečka štěpitelného na opalinovou kresbu a šedé samičky. Od tohoto páru získal 12 potomků, z nichž někteří byli fenotypově odlišní od ostatních sourozenců.
Dalším šlechtěním si z nich vytvořil vlastní kmen. Se svým přítelem a chovatelem Gerdem Bleicherem, kterému přenechal část dalších odchovů, prováděli experimenty a další šlechtění těchto andulek. Do konce roku 2008 byli potomci těchto andulek vyvezeni do Ameriky, Kanady, Anglie, Belgie, Holandska, Finska, Norska, Švédska, Švýcarska, Itálie a Pákistánu.
V roce 2013 získal 6 kusů šedých antracitových andulek pan Janda Karel z Moravských Knínic v České republice a od něj se rozšířily mezi další chovatele. V současnosti původní typ barevných antracitů chová pan Reindl Zdeněk, další chovatelé se je snaží prošlechtit do výstavní formy postavových andulek.
Dědičnost antracitového faktoru (Ath) je autosomální neúplná dominantní, je stejná jako u (V) violet faktoru. K získání intenzivní tmavé (antracitové) barvy je třeba mít dvoufaktorové jedince. Sice stačí přítomnost pouze jednoho mutačního genu, ale v případě šedých jedinců štěpitelných na modré s Violet faktorem, případně dalším tmavým („D“ - dark), může docházet k mylnému určení. Na tuto skutečnost v minulosti již upozornil Australan Peter Bergman. Takoví jedinci jsou velice podobní SF Ath (jednofaktorovým) antracitovým.
Nepatrný rozdíl lícních skvrn, zvláště při umělém osvětlení, je nutno brát v úvahu zejména u potomků dvou SF antracitových rodičů. Sice z tohoto spojení vzniká 50 % jednofaktorových - SF mláďat, a dále 25 % dvoufaktorových, ale i 25 % mláďat bez antracitového faktoru.
Spojení SF + DF je vhodné pouze tehdy, pokud jsou rodiče minimálně příbuzní a oba kmeny jsou dostatečně životaschopné za účelem zisku 50 % DF jedinců, které je vhodné dále zušlechťovat do postavové formy výstavních andulek. Určitému stupni příbuzné plemenitby (inbreeding) se alespoň z počátku nevyhneme.
Toto šlechtění má však vážné úskalí, šířka hlavy a nasazení čela se neustále vrací k divokému typu. Mláďata bývají menší, štíhlejší postavy s úzkými čely. Proto je důležité neustále spojovat s antracity „zlepšovatele“ do postavového typu.
Rovněž u DF mláďat se při růstu často vyskytují neobvykle dlouhé pochvy per na křídlech i ocasu. Ta se otevírají velice pomalu. K plnému rozvinutí praporců jednotlivých per dochází cca až o 10 dní později než u ostatních mláďat.
Zatímco jednofaktoroví již dosahují kvality dobrých postavových, u dvoufaktorových se to ještě tolik nedaří.
Použití Ath faktoru do zelené řady sice je možné, ale rozlišit takového jedince, zda má či nemá Ath faktor, je problematické a ještě to pár generací potrvá.
Pokud světle zelený pták má jednu alelu Ath a jednu přírodní, způsobí to ztmavnutí odstínu barvy těla jako tmavší tmavozelené. Přítomnost dvou antracitových faktorů u zeleného způsobí sytou olivově zelenou barvu těla.
U modrých, pokud má světle modrý jednu antracitovou alelu, se nám jeví jako hluboce tmavomodrý (staré označení kobaltový), pokud má obě antracitové alely (DF Ath), dostává tmavě šedomodrou barvu těla s fialovým nádechem. Samozřejmě přítomnost dalších faktorů „D“ (dark) a „V“ (violet), způsobí další ztmavnutí základní barvy těla. U šedých jedinců to je potom tmavošedá, téměř až černá barva těla.
SF antracit šedý bývá v zahraničí někdy zaměňován s recesivní anglickou šedou. Ta se však u nás nevyskytuje.
Vzájemné působení více faktorů je u specialistů předmětem dalšího zkoumání. Do budoucna se pak dá očekávat i vznik „tmavě hnědé“ ze skořicových a další velmi zajímavé kombinace. Světová andulkářská organizace WBO (World budgerigar organisation) oficiálně uznala antracitovou andulku jako novou mutaci a vydala pro ni barevný standard. Nejdůležitějším rozlišovacím znakem jsou zejména tmavé antracitové lícní skvrny.
Použitý zdroj:
Časopis Papoušci - www.papousci.com
Kontakt na autora článku: Ing. Václav Blažek, tel.: +420606503985, e-mail: ing.vaclav.blazek@seznam.cz
popis plemene psa border collie/